Kutna Hora

Kutnohorské mincovnictví

Pražský groš, který se tu začal razit ve 13. století byl ve své době nejstabilnější evropskou měnou. Platil na území celého království a užívali ho i v Polsku, Uhersku a Rakousku. Mincířů bylo v Hoře na dvě stovky a z toho rámusu, který vydávali při ražbě, musela jít Horníkům hlava kolem. Možná jim ale cinkání penízků znělo jako hudba nebeská.

V té době platilo, že mince musela být sama o sobě měřítkem ceny. Kdyby se jako platidla užívalo kytiček a kamínků nebo jako dneska papírků, bylo by to sice milé, ale s politickou změnou by platidlo mohlo pozbýt hodnoty. Na rozdíl od papírků se totiž mince mohou roztavit a drahý kov se pak prodat. Mince proto musely obsahovat přesné množství stříbra a navíc měly mít i co nejdelší životnost. Do mincovny přicházelo čisté stříbro, ale to je samo o sobě měkké a v mincích se rychle ohladí. Pro jeho vytvrzení se proto používala měď, která se přidávala do slitiny v poměru 1 díl mědi na 16 dílů stříbra. Směs se pak nalila do vodou chlazených „barchánů“, tedy nádob, v kterých se zformovala do stříbrné tyče. Mincíři jim přezdívali „cány“. V další fázi tyče vyklepávali do většího stříbrného plátu a tomu zase říkaly „farfule“. Měli smysl pro humor. Plátek, který musel být po celé ploše stejně tlustý, pak putoval pod nůžky střihačovi. Ten ho nejdřív rozstříhal na čtverečky a ty pak dorovnal do tvaru mince. Během každého procesu se zkoušela ryzost kovu. Střížek se vybělil v roztoku vinného kamene a soli a putoval pak od střihače k pregéřovi, který měl na starosti samotnou ražbu. Ještě před vyražením mince se plíšek musel nahřát, což většinou prováděl pregéřův pomocník. Vzal ho do kleští, podržel nad ohněm a teprve pak ho vložil pregéřovi mezi razidla. Pregéř byl mezi jmenovanými profesemi skutečný pán. Musel mít v pažích mimořádný cit. V době největšího rozkvětu kutnohorského mincířství jich tu pracovalo dvanáct a každý z nich byl denně schopen vyrazit až dva tisíce mincí. Úhrnem to tedy na celý Vlašský dvůr dělalo 24 tisíc pražských grošů. Jen pro představu: slepice tenkrát stála 1 groš a za pěkného koně jste utratili 400 grošů. Za těch 24 tisíc jste tedy mohli pořídit docela pěkný dům nebo možná i menší palác. Nebo i 24 tisíc slepic. Slušné, že?


Pražský groš Václava II
Pražský groš Václava II

Penzion Sedlec
Cena od: 220 Kč os./noc
Hotel Kréta
Cena od: 500 Kč os./noc
Hotel Zlatá Stoupa
Cena od: 750 Kč os./noc
Hotel Opat
Cena od: 1800 Kč os./noc
Přidat hotel 
Copyright 2007 Online Travel Solution © Poděkování