Kutna Hora

O těžbě stříbra

K objevení stříbra často docházelo náhodou. Při orání, pod vyvráceným stromem nebo v průrvě skály po úderu blesku. V Kutné Hoře sice věří, že bylo objeveno zázrakem, ale pravděpodobnější je, že místní ložiska už zdaleka vycítili cisterciáčtí mniši, kteří tu v roce 1142 založili klášter. V umění nalézání rudných ložisek se vyznali jako málokdo. Uměli číst z náznaků. Z druhů rostlin a stromů nebo ho poznali podle ojínění, které nad ložiskem rudy vždy nápadně chybí. Kousky stříbra mohli nacházet i v místní říčce Vrchlici. Stačilo, když se jim potom podařilo určit místo, odkud voda se stříbrem vyvěrala a naleziště bylo téměř jisté. Při ohledání místa se využívalo i proutkařů, ale už ve středověku vzbuzovalo proutkaření pochybnosti. Ať už ale místní stříbro objevil kdokoli, určitě mocně zvolal „ARGENTUM ! STŘÍBRO ! Zde kopejte !“, a šel se oddat modlitbám či pivu.

Na místo nálezu pak povolali měřiče, nebo-li maršejdníka. Ten určil místo, kde byla žíla nejmocnější nebo kde se žíly křížily. Nakázal, kde má stát hornický rumpál, vytyčil místa pro kopání šachet a štol, směr kudy mají být vedeny, a horníci se pustili do díla. Ke kopání užívali jenom dva nástroje – mlátek a želízko, kterými vytrvale jimi bušili do skály dokud nezaslechli vytoužený zvuk kovu nebo dokud si je neodnesla smrt. Prokopání některých štol totiž mohlo trvat i několik generací. K uryhlení práce používali havíři techniku, které se říkalo sázení ohně. To se na konec štoly nanosilo dříví, pomazalo blátem a zapálilo. Skála pak byla křehčí a snadněji se rozbíjela. Některé šachty byly až 600 m pod úrovní země a kdyby tenkrát existovala Guinessova kniha rekordů měli by v ní kutnohorští havíři určitě zápis.

Každý havíř měl k dispozici pacholka, který z rudy odtesal kámen a naložil ji do neciček tzv. běhači. Ten s ní pak uháněl k rumpálu, kde ji předal štrejchýři a pelášil zas zpátky. Štrejchýř nacpal materiál do volského měchu a hašplovníci, kteří obsluhovali rumpál, ho vytáhli nahoru. Prejtýři pak rudu rozbíjeli palicemi a puchýři ji rozmělnili na prach. Dalšími důležitými profesemi byli důlní kováři a cimrmani - nebo-li geniální důlní tesaři. Ti měli na starosti veškerou práci se dřevem a už ve středověku přicházeli s důmyslnými vynálezy. Patřil k nim např. žebřík, který měl dvojí účel. Při výstupu nahoru sloužil jako klasický žebřík, ale při sestupu se z něj stala skluzavka. Pro rychlý a bezbolestný skluz používaly horníci zástěry z volské kůže, kterým se říkalo podřiťky. Spotřebovávalo se jich tu tolik, že bylo dokonce vydáno nažízení, že se mají veškeré volské kůže posílat výhradně do Kutné Hory.

Hornická práce byla nebezpečná a vyčerpávající a nebylo nijak výjimečné, že se hornické ženy stávali až sedminásobnými vdovami. Horníky ohrožovaly průvaly vody, nedostatek vzduchu nebo zasypání a neustálý pocit nebezpečí a blízkost smrti vedl u Horníků k zvláštní zbožnosti. I proto se v Kutné Hoře tolik dbalo na stavbu kostelů. Vedle nich měla ovšem Kutná Hora víc než 60 pivovarů a to se ještě pivo dováželo z Čáslavi a Kolína. O hornících také kolovalo přísloví, že "zpupní horníci na Horách mívají roboty do soboty, ale peněz jen do neděle." Hospody i chrámy jsou ostatně důležitou složkou kulturního života v Kutné Hoře i dnes.

Penzion Sedlec
Cena od: 220 Kč os./noc
Hotel Kréta
Cena od: 500 Kč os./noc
Hotel Zlatá Stoupa
Cena od: 750 Kč os./noc
Hotel Opat
Cena od: 1800 Kč os./noc
Přidat hotel 
Copyright 2007 Online Travel Solution © Poděkování